vyměním hřebík za kladivo

Báječný. To je to slovo. Ples v Budějovicích, byl prostě báječný. Ve čtyři ráno ve vlaku jsem to ovšem viděla spíš jako "povedený dýchánek". Nebo alespoň něco v tom smyslu ze mě vylezlo, myslím. Nicméně v tom vlaku, který odjížděl ve 3:51 a vážně to vypadalo, že skončí jenom v Táboře, jsem si odvezla sebe, unavený nohy a spoustu postřehů.
Zaprvé už cesta tam byla výtečná. Člověk si bláhově myslí, že v Budějovicích nikdo nežije (ano, hurá, šikana vesničanů od arogantních Pražáků!), natožpak aby v úterý ráno byl vlak ve tři hodiny téměř přecpaný. Vymyslet plán "jak sedět spolu", když jste čtyři, není v podstatě vůbec jednoduché. Jednoduché je ale rozhodnutí usadit se, když potkáte tak asi jediné prázdné kupé a hlavně se usadit i v případě, že nejste ani postižení a těhotní, a právě pouze pro takto znevýhodněné osoby ono kupé je. Vymýšlení historek "čekám šálu" a mám papír ztp potom stojí za to.
Zadruhé: když náhodou pojedete do "Budek", nebavte se s nádražníma bezdomovcema. Nejsou schopní dodržet slovo! Přijdou a řeknou "Nebyl by hřebíček do rakve?". Dobře, odevzdáte cigeratu do ušmudlaných rukou a dál s tím nechcete nic mít. Načež pokračuje: "A když dáš dvě, vyměním je za kladivo."
Samozřejmě byste váhali, ale vypadá smutně a sešle, tak vydáte ještě jednu cigaretu. Očekáváte kladivo - ale samozřejmě tvrdí, že ho přinesete zítra. Vysvětlovat, že zítra budete už dávno 200 kilometrů daleko, je házení hrachu na zeď. Tak jsem po tom chlápkovi chtěla, aby nám aspoň zazpíval. Cukal se a nechtěl, prý že není imbecil. Měl by vědět, že imbecil je, když nedovede dodržet podmínky obchodu.
Zatřetí - maloměstské plesy jsou daleko milejší než ty v Praze. A K. byla nejkrásnější! Dále jsem zjistila, že mě vážně vytáčí (a pak vyskakuju jak čertík z krabičky), když moderátor plesu mluví nespisovně a když se skoro každá druhá holka nedokáže vhodně obléknout. Není tak přece složité vzít si koktejlky místo kurvích minišatiček. A když už trvám na minišatech, nejspíš by stálo za to si rozmyslet, jestli na to mám nohy. A taky zadek. Blondýna v černém u sloupu vpravo vedle schodů měla červené kalhotky a nebylo třeba se snažit, aby je člověk viděl.
Nevímzakolikáté - líbí se mi lidové ceny (aha jihočína za pade), pikador (párek v rohlíku), palačinka v akvárku v mercury (neptejte se, co to bylo za rybu), objednaná pizza na jedenáctou pro maturanty, šíleně šokovanej vyhlašovatel tomboly, hlavní cena divokého kance (fakt tam byl!) a neuvěřitelně absurdní dražba kalendáře. Nahatého kalendáře maturujících děvčat. To mě totiž úplně rozbilo (a dle okolních pohledů jsem nebyla sama).
Hurá, doufám, že výlet brzo zopáknu. Příště třeba Budapešť.