unavenej den

Divná nálada. Ale taky takovej ten den, kdy jste večer úplně sami a máčíte si bolavý nohy v citronový lázni a máte radost z novejch džínů a drobností, který vás dneska potěšily. Jako je třeba film do polaroidu, kterej mi visel na háčku nad stolem kdovíjak dlouho a pořád jsem si říkala "už si ten film koupím", ale došlo k tomu až dnes. Možná o to lepší pocit teď mám.

Taky (krom toho fajn pocitu) mám celou hromadu zcestnejch představ. Je to vlastně snění za bílého dne. Sen: piju studenou limonádu, mám teplý ruce i nohy, venku je sluníčko, mám v lednici něco k jídlu, jsem plná energie a skáču po posteli.
Realita? Místo limonády je přede mnou hrnek s čajem a stejně mám studený všechny končetiny, venku je tma, že není vidět na krok, lednice je prázdná, protože máma odjela na víkend pryč a mně se nechce na nákup a chce se mi spát. Jo, a kdybych skákala po posteli, nedopadlo by to určitě dobře a chudák postel by se rozsypala jak domeček z karet.
Dobře, pozitivní je, že venku je sníh. Protože sníh je skvělej. A patří k nejhezčím věcem na světě. Obzvlášť magický je, když padaj takový ty velký huňatý vločky a  celá Praha ztichne jako by ji zabalili do peřin. A já můžu pobíhat v palčácích a chytat vločky na jazyk. To je fajn. Prakticky jsem neměla špatnej den, jen hrozně utahanej.   Kromě pracovního pohovoru (kterej stejně netuším jak dopadne!), jsem nic neudělala. Jenom utratila nekřesťanský množství peněz za hlouposti. Třeba smrkat do barevných kapesníčků je zhýralost. Nebo koupelová sůl. Nekoupala jsem se několik měsíců. Ale pro jistotu je dobrý nějakou tu sůl doma mít - tak nějak uvažuju, nejspíš. Co když mě popadne touha naložit se do vany a pak ejhle! doma žádná sůl, která provoní koupelnu tak, že o tom ví i sousedka o patro výš? |To bylo bylo zlo.

Dost s nesmyslnými plky. Mám se dobře.