dva nula jedna a ŠEST

Žádný novoroční předsevzetí. Stejně to nemá cenu. Jen bych si přála, abych dokázala být tenhle rok trochu pozitivnější. A tím nemyslím, že bych měla vidět věci lepší, než ve skutečnosti jsou ale alespoň je nevidět horší. Asi jsem nakonec skutečně pesimista a to je hrozná škoda. Myslím si.

Moc si přeju naučit se nezapomínat, proč dělám některá rozhodnutí a věřit sama v sebe. Kdo jiný by měl lépe vědět, co je pro mě dobré?

Taky mě mrzí, že jsem se ve svém životě dostala do stadia, kdy už nejsem dále schopná být - jak se to tak říká - velkorysá a "větší" než jiní a odpouštět chyby a snažit se zachránit věci, které mi konec konců nic moc nepřinášejí. Asi jsem namyšlená čubka. Ale to stadium mého života taky říká - no a co?
Třeba se mi v dalším roce podaří najít v sobě tolik energie, abych z toho stadia vyskočila. Je to totiž trochu jako bych ztratila sama sebe, když vyprchala ta láska k hledání toho dobrého. A toho, co se ztratilo.
Hide and seek.
Třeba to vyjde. Zatím jsem pouze ve fázi hide.

Jediná pevná předsevzetí se týkají poledancu. Vím, že do konce roku můžu zvládnout tolik nových věcí, až se mi z toho vlastně točí hlava. A musím jenom chtít, nic víc.

Taky si každý den zapíšu jednu věc, která mě ten den potěšila. A věřím, že jich zvládnu zapsat 365, abych si je příští rok, přesně v tento den, mohla přečíst a říct si - tak vidíš, Ádo, vždyť ono to bylo vlastně docela fajn.

Budu dělat věci tak, aby mě dělaly šťastnou. A aby dělaly zároveň šťastné moje okolí co nejvíc to jen bude možné.

Myslím, že jsem konečně pochopila, že putování není ani tolik o cíli toho putování, jako o cestě samotné. Někdy řeknu něco, co mě samotnou překvapí. Třeba zrovna tohleto.

Chtěla bych trochu víc hrát na klavír a trochu míň se nimrat v minulosti a trochu víc se smát tak, jako jsem se smála včera, a trochu míň se bát, co si myslí ostatní, a trochu víc tančit a trochu míň se ptát "proč kurva" a trochu víc... blablabla.
Přát si je krásný.
Ještě sem neviděla star wars a vubec mě to nesere.
Tak či tak roku 2015 říkám "ČÁUKO!" a přeju mu rychlej bezbolestnej odchod.