morning SENZEJŠN

Asi by měla existovat klec, která před osmou ráno Adélu nepustí z postele. Protože když pustí, tak se nestihnu ani nadechnout a vypukne to. A nebo bych měla naopak vstávat pravidelně, protože ty rána si pak můžu zaznamenat a jednou je vydám jako knihu. Takovou tu humornou knížku s rozkošnými malůvkami strýčka Pivrnce, kterou si čtou lidi na záchodě.
Senzací číslo jedna jsou vejce.
Nemám nic proti vejcím, dokud nejsou na obrovské hromadě uprostřed kuchyně a neroztékají se všude kolem sem a tam. Záchrana dveří od ledničky, které mi vyklouzly, trhnutím za plastový foch vejci přímo přeplněný, nedoporučuje ani jedna domácí puťka z deseti. Já taky nedoporučuju. Nedoporučuju ani pokoušet se všechno to SVINSTVO nabrat na lopatku papírovými ubrousky, protože jsou určitý věci, který nechcete. To je jedna z nich. Nemohu bohužel ani doporučit v takové situaci vlastnit kočku-která-ráda-žere-syrový-vejce-ale-vždycky-se-po-nich-strašně-poblije.

Kocour sežral a poblil se. Tak jsem vytasila dezinfekci, kterou jsem rozstříkala všude po zemi. A pak jsem uklouzla, udělala provaz, narazila hlavou do dveří od balkonu, vyválela se v dezinfekci a rozmatlaných vejcích. Senzace skončila. Hawk.

Senzace číslo dvě, den další. Ráno jsem se rozhodla pro zdravý životní styl a rozhodla jsem se udělat si super-healthy clean eating ovesnou kaši. Nasypala jsem si vločky do hrnku, zalila mlíkem, dala hrnek do mikrovlnky a zapnula. Vyčistila jsem si zuby, vrátila se k mikrovlnce, otevřela ji a tradá, hrneček nikde. V první chvíli jsem zvažovala, že jsem idiot a že se mi moje příprava kaše zdála. Ale říkala jsem si, že to snad ne.
Strávila jsem 10 minut života hledáním onoho hrnku s obsahem mojí snídaně.
Pak jsem to vzdala a rozhodla jsem se udělat si snídani novou. Ukázalo se, že jsem hrnek ve stavu ranní zmatenosti zavřela do skříně s moukou, místo do zmíněné trouby. Tradá. Konec senzace.

Díky bohu, že je pátek.