v krabici s kusem mýdla

Někdo se mě nedávno zeptal, co tak miluju na Harrym Potterovi. A já jsem bez zaváhání odpověděla, že ho miluju, protože Harry se postavil svým démonům a porazil je. 

A tak nějak mi od dětství dává naději, že nad těmi svými taky jednou zvítězím. Zatím úplně stačí, že stojím proti nim, čelem, s hlavou vztyčenou. 

A víš jak Harry vyhrál? 

Láskou. 

A tak tu teď stojím, čelem ke všem příšerám a vrhám proti nim lásku. Protože to je to nejtěžší. Když proti bolesti nevrháš nazpátek bolest, tak jsi na správné cestě. 

Venku je léto. Ahoj. Každý den mě překvapuje, kolik je ve světě krásy. 

A ta krása je v malých věcech. V tom, jak voní chladný letní rána. V tom, když se ti kocour tře o kotníky. Jak se vlasy třpytí na sluníčku. V tom, že se těšíš, až bude po všem. Ve vší tý zelenosti každýho dne. Když náhodou hraje písnička, která v tobě vyvolá milion vzpomínek. I v tom, když je ti jen tak trochu smutno a ani nevíš proč. Protože když to pak přejde a tebe zaplaví vlahý pocit klidu, že je ti vlastně docela fajn. Krása je subjektivní pocit formovaný strukturami kultury, v níž vyrůstáme a v níž probíhá naše socializace. Ale to nijak nesnižuje její hodnotu, víš. Právě naopak. To přesně ti umožňuje tu krásu sdílet. A když sdílíš krásu, tak je to láska. A láska je... No vždyť víš.

Místo býval čtu mýval a přemýšlím, co to znamená, že svět už není takový jako mýval. A plete se mi kombinace s kombiné. A občas mě zaplavuje taková zoufalost nad vlastní existencí, že si musím na chviličku lehnout na zem a chytit si hrudník oběma rukama a pevně ho tisknout, ale to je dobrý, to nevadí. Krásný na tom je, že dneska už vím, že to zase přejde. A už se kvůli tomu nezlobím. 

Možná to je to, o čem všichni pořád mluvili. 

Nechtít všechno hned a teď. 

Ber malou prohru jako velké vítězství. Co by to bylo za dobrodružství, kdyby to všechno bylo jednoduchý? 

Včera ses plazila po zemi v slzách, dneska si jenom lehneš a na chvilku odpočineš od bytí a trošku se podržíš a počkáš, až to přejde. Zítra si třeba jenom sedneš. Tak co myslíš, že uděláš za rok? Za rok se, lásko, budeš smát. 

Je nesmysl čekat na věci. To, co má přijít, přijde, když to čekáme nejmíň. A právě kvůli tomu je to tak krásný. 

Přijímej každý den jako dar. 

Dar, který musíš přijmout. 

Seznam věcí, který jsem odsunula na "po státnicích" (což je taková časová jednotka mající začátek 14.června někdy odpoledne):
jít k zubařce, vyčesat kočku, dodělat všechny věci k táboru, začít se pořádně těšit, vidět všechny, který jsem teď měsíc neviděla, vyspat se, uklidit si v pokoji, smát se až k slzám