náhodný věty

Na světě je tolik krásy. Tolik. 

.

.

.

Chtěla jsem napsat o tom, jak moc mě bolí srdce. Ale nejde to. Tak třeba jindy. 

Někdo mi ukradl sny. Tak jak ještě nikdy nikdo. Vyděsilo mě to. Ale vlastně tak hezky. 

Mám pocit, že strašně často zaměňujeme důležité s nedůležitým. Víš, jakože se věnujeme věcem, který jsou nakonec děsně nepodstatný. Ale ženeme se za nimi jako blázni. Proč to děláme? 

Je to, myslím si, škoda. 

Někdy bych chtěla necítit. Prostě nevnímat. Ale ono to je sice občas prokletí, cítit všechno tak hrozně moc... ale zároveň je to taky požehnání. 

Musím to přijmout. Přijmout. Přijmout. Přijmout. Přijmout. Přijmout. Přijmout. 

Všechno má vždycky dobrej konec. A pokud to není dobrý, tak to ještě není konec.

.
.
.

Udělej krok zpátky, abys mohla jít dál. 

Kapky deště jsou slzy světa.