přání se mi občas vyplní

Občas samozřejmě taky ne, to dá rozum. Ale sakra venku je sluníčko! Většinu doby se možná schovává za mraky, ale čas od času vykoukne a rozzáří můj pokoj, úsměv, den a všecko ostatní. A to je super!

Objevila jsem fantastický obal na telefon. A co že je trochu infantilní, stá, jen necelých 40 korun, tak až mě omrzí nebo se za něj začnu stydět, nebude mi snad líto poslat ho dál. Ta dětská radost stála za víc než čtyřicet kaček.
Celý můj program se momentálně točí kolem dokončování klasifikace, aby mě k té zpropadené maturitě vůbec pustili, a kolem přípravy na ni. No vlastně to lžu, pokud nepočítáte prachsprosté vypracování otázek za přípravu.
Jsem nabitá energií, což mě překvapuje, vzhledem k vytíženosti mých dnů. Mám chuť a čas na cvičení, na badminton, na seriály a jen takové obyčejné procházky po Praze. Hrozně se mi líbí, jak se stromy konečně vzpamatovávají z úmorné zimy (stejně jako já) a pomalu ale jistě se obsypávají pupeny. Užuž čekám, kdy rozkvetou a vylezou první lístečky. Chybí mi zelená barva, ta šedá pochmurná zimní všude kolem už mě přestává bavit.
Pořád pravidelně jím, což je skvělé a ještě mnohem lepší je, že jím hrozně ráda.

Ha! A to jsem myslela, že trend focení jídla mě nikdy nedohoní. Alespoň jsem zatím natolik rozumná, abych nesdílela každou tatranku na Instagram. Třeba to přijde, co já vím. 

Hodně si užívám oteplení i z důvodů, že jsem si konečně mohla vzít jiné boty než kotníkové z kožíškem nebo kozačky. Svoje letošní kozačky můžu milovat jak chci a můžou být sebenádhernější, ale po pěti měsících jejich nutnosti mě už docela omrzely. Je hrozně fajn vzít si jen tak kecky a nebát se, že mi pak zimou upadnou prsty na nohou. A další věc! Moje nehty se konečně rozhodly vzpamatovat, takže už je opět můžu trápit tunami laku. Jehéééj! 

V podstatě se dá říct, že se mám nad očekávání dobře. Jsem klidná, žiju si svůj bláznivý život a užívám si to.

ještě není ani únor

Otázka proč nemůže být aspoň jeden den tepleji a nefoukat, má jistě jednoduché vysvětlení. Ještě sakra není ani únor. Což je na jednu stranu vážně šílené, na druhou stranu mě to poměrně blaží u srdce. Jestliže není ještě ani únor, do května zbývá velká spousta času (ach, jak jsem naivní) a proto není ještě ani zdaleka třeba věnovat se přípravě na maturitu. Ono to počká. Z té druhé strany mě vážně rozhořčuje, že přede mnou je právě ten onen únor, který bych nejradši celý vymazala.
Čeká mě v něm můj vlastní maturitní ples a jestli se na něco vážněvážně netěším, je to tohle. Nemám už radost ani z těch šatů, který jsou sice nádherný, ale to mi hezký zážitek zjevně nezaručí. To, že ještě není ani únor taky znamená, že zima (která blahosklonně na několik dní odběhla někam pryč) se určitě vrátí. A to vyhubí tak půlku obyvatelstva. A já budu samozřejmě v té druhé půlce, která nezemře, ale bude se trápit v hrozných bolestech. Hurá!

Jestli mě dnes něco potěšilo, je to fakt, že se mi konečně po dlouhém boji podařilo opět zprovoznit vánoční veledar od mého milovaného bratra, totiž zippo. Ať jsem dělala co jsem dělala, ta svině prostě odmítala hořet! Takže od teď budu rituálně uctívat video návody na youtube. Protože jeden z nich zachránil krk mně, našemu oknu (kterým jsem se ten zapalovač užuž chystala prohodit) i tomu nebohému zippáku. Teď hoří. A jestli se zase zblázní a náhle přestane, slibuju, že ho vážně zničím.
Ze všech stran se na mě hrnou výčitky ohledně mého příjmu potravy. Jeden tvrdí, že mám muší nohy a druhý, že jsem anorektická v pase. Chtěla bych upřímně říct, že s žádným z těchto obvinění (zatím) nesouhlasím. Jediné, co připouštím jako poněkud nevhodné, je pravda, že mi k obědu stačí dva mini záviny s brusinkami od Paula a zbytek dne už nemyslím, že by bylo nutné se najíst. Jdu na banán.
Taky poměrně úspěšně douzavírám svou odsunutou klasifikaci. Dokonce se zdá, že pokud napíšu zbývající dva testy z matiky velmi dobře, budu mít vyznamenání. Ano, svět je nefér, fronta na ukamenování Adély začíná vlevo.
A pak je tu ještě jedna šílená věc. Už x hodin mi v hlavě bez ustání zní písnička od Rihanny.