Protože jsem nechutně nostalgická osoba a vůbec tak nějak navzdory všemu mám ráda ve věcech pořádek, tajně miluju věci, který se dějou jen jednou za rok. Dodávaj mi takovej zvláštní pocit, že je všechno v pořádku.
Uvědomila jsem si to pořádně dneska prostě proto, že jsem seděla a vyráběla si nový diář. A už dlouho si každý rok, začátkem září, kdy je ještě čas, vyrábím diář. A je to jedna z těch věcí, který dělám jen jednou za rok.
Jednou za rok jdu taky do papírnictví, abych si nakoupila věci do školy. Dřív jsem to dělala s mámou a byl to výlet, na kterém jsem se ji snažila přesvědčit, že 24 barev pastelek mi prostě nestačí a potřebuju jich 48. Lososovou používám totiž každej den. Ale i dneska, ikdyž už si jen dokupuju nudný věci jako jsou centropeny a velký čtverečkovaný bloky, mám ráda, jak papírnictví voní. A mám tak trochu pocit, že koncem srpna/začátkem září voní docela jinak než zbytek roku.
Jednou ročně peču meruňkovej koláč. Víckrát to nikdy nestihnu. Ale asi to tak má být.
Miluju ten den, kdy odjíždím na tábor. A kdy přijedu na konec světa a dýchne na mě domov a les a vyskáče mi husí kůže, protože to zapomenutý údolí mě vítá.
Miluju to, jak je krásně vidět skrze umytý okno (jo, fakt myju okna jen jednou za rok).
Jednou ročně peču s mámou piškotový dortíčky. A tak se obě vztekáme u toho, jak nejdou mazat a pak je ještě nerozleželý jíme rovnou z krabice.
A jednou za rok koukám na Lásku nebeskou a vždycky se mi chce smát a brečet najednou.
Jednou za rok taky jdu po štědrým (rodinným) večeru ven s A. a O. a je to pro mě jiný než kdykoliv jindy.
Miluju taky ten pocit, když je dlouhá zima a pak konečněkonečněkonečně přijde ten první den, kdy cítím ve vzduchu jaro. A pak ten den, kdy si nevezmu punčocháče k sukni. A pak ten, kdy si poprvý sednu s drinkem na zahrádku, protože už je dost teplo.
Taky miluju období, kdy babičce zrajou borůvky. A já je sbírám do velkého plecháčku a prsty mám úplně modrý a rty taky, protože ty borůvky chutnaj tak sladce jako nic jinýho na světě.
No a víš kdy začíná podzim? Každej ví, že v ten den, kdy Starbucks začne prodávat Pumpkin Spice Latte. A jako na to latte se můžu vykašlat, protože je divný, ale dýňová sezona je moje oblíbený období. A je jenom jednou za rok.
Nejvíc na světě miluju (a pokaždé ho řádně oslavuju) první sníh. Když se poprvý z nebe sypou velký vločky a zůstavaj mi na řasách. A na střechách leží tenká vrstva, takže domy vypadají, jako by je někdo pocukroval.
A svým způsobem miluju i ten divnej pocit, když celej leden neustále píšu za datum špatnej rok.
Je toho mnohem víc. Jen jsem chtěla sdílet tu lásku k tomu, co není pořád. Právě proto, že to není pořád ale jenjednouzarok, je to tak vzácné.
