Včera jsem byla na koncertě Astronautalise. Bylo to skvělý. A nemám moc víc slov, který bych k tomu chtěla říct, protože to úplně stačí. (Pusť si support. Rickolus byl totiž roztomilej jak už dlouho nic.)
Skvělý.
Díky.
A dneska ráno jsem se probudila a vypadám jako bezdomáčskej mongol a mám v hlavě úplně stejnou bolest jako poslední dobou ale who the hell cares. Je ráno. Novej den, Ádo, takže ten včerejší může zůstat za tebou.
Hrozně mě mrzí, že samu sebe doháním do míst, kde přesně nechci být. Kde jsem nikdy nechtěla být. Do míst, která mě už roky děsí a pak najednou samu sebe vidím stát před tím rozhodnutím... A ani jedna cesta není to, co chci, kdo jsem a co bych si vybrala, kdybych mohla volit jinak. Ale nemůžu. A tak tu stojím, přešlapuju z nohy na nohu a snažím se vybrat správnej směr. A když se vydám na cestu, nakonec je to špatně. Takže zase přešlapuju a snažím se vymyslet jak Z TOHO VEN. A sto hoven. To taky.
Docela se těším, až tenhle rok skončí.
Jo a PRDEL MRDKY KURVA JEBAT DO PÍČI HOVNOCUC ZASRANÝ SVINĚ POJEBANÝ DOPÍČI KURVA UŽ ALE TÁHNI DO HAJZLU ARCIČURÁKU. PRAKUNDY.
Dobrý.
Nejradši bych zapálila sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat