Zdálo se mi o tom, že jsem na bále princezen. Bylo mi deset, byla jsem ostříhaná na kluka, měla jsem debilní kecy, mluvila jsem sprostě a máma mě oblíkla do chlupatýho kožichu. Ostatní holky měly růžový šaty.
Obrázek toho, jak to vlastně reálně vypadalo, když jsem byla malá. A teď zpětně jsem nejšťastnější, že to takhle nějak bylo.
Jsem v Praze asi dva týdny a už mám zase pocit, že bych docela ocenila dovolenou. Haha.
Lidská představivost je stejně neuvěřitelná věc. Díky ní existují draci, láva mezi křesly, když ti je pět, sluníčko, když prší, baletní sál uprostřed pole, sny a vlastně veškerá hmota. Zvláštně miluju věnování v knihách. Když mi bylo čtrnáct, četla jsem poprvé Vyhoďme ho z kola ven a ta knížka ve mně zanechala hlubokou stopu tak nějak celkově. Ale hrozně pevně mi v paměti za ty roky zůstalo zakořeněno právě věnování té knížky.
Viku Lovellovi, který mi vysvětlil, že draci neexistují, a pak mne zavedl k jejich slujím.
A tak nějak to s tím vším je. Říkají nám, že neexistují zázraky a říkají, že na ně nemáme věřit. A pak nám vysvětlují, že žijeme na modré planetě, která poletuje kolem obří ohnivé koule vedle měsíce, který hýbe mořem... a pak nemáme věřit na zázraky?
Takže já budu věřit. Budu dál věřit na zázraky, protože svět je jeden obrovskej zázrak, ty jsi další a já taky. A když někoho miluju, tak nemiluju proto, že oceňuje a miluje moje hezký stránky, ale proto, že krotí ty zlý.
Jsem totiž takovej malej, hnusnej, slizkej démon. Někdy.
Zamyslete se nad následující otázkou: Když bych řekla, ať uděláte seznam věcí, který máte na světě fakt rádi, na kolikátým místě byste řekli "sebe"? (Otázka za milion ve zvrácený verzi Chcete být milionářem.)
A taky se ptám, jak dlouho znamená věčně? Někdy třeba jen jedinou sekundu. (Zdá se, že dneska nic vlastního nevymyslím. To je samozřejmě Lewis Carroll, Alenka a White rabbit.) A tím se můj myšlenkový pochod vrací zpátky na začátek. K zázrakům. A k představám. A k tomu, čemu věřím(e).
Představy a myšlenky, který mě pronásledujou:
1) Potřebuju, aby mě někdo střelil do hlavy.
2) Když prší, tak je to jako sprcha pro svět. Takže pokaždý, když prší, je to šance nechat odplout některý ty malý, slizký démony.
3) Mám pořád strašnej hlad.
4) Je strašně jednoduchý nenávidět, zatímco být milý a slušný vyžaduje sílu. Bohužel ji ne každej má.
5) Umím se přemisťovat jen tak lusknutím prstů. Včera odpoledne jsem byla uprostřed ničeho, vonělo to tam trávou a sluníčkem a jehličím, přesně tak, jako voněly Beskydy každý léto..
6) Evžen a děda.
7) Ráda bych někomu napsala dopis.
8) Chci se stočit do klubíčka, schovat se pod stůl a tam se s m á t.
9) Nightcall.
10) Nikdo není příliš starý na pohádky.
