V sobotu jsem jela vlakem. Zapadalo sluníčko, stála jsem v chodbičce starýho rychlíku a koukala z okýnka. Vítr mi cuchal vlasy a nemohla jsem vlastně udržet otevřený oči a chvílema ani dejchat, asi z toho, jak to bylo nádherný. Uvědomila jsem si, že přesně tohle a ten pocit s tím spojenej je jedna z mých klasických letních radostí.
A přivedlo mě to k otázce, co vlastně je léto tak nějak samo o sobě.
Astronomické léto - přesně. Ale co moje léto?
Tak jako je pro mě léto hlava vystrčená z okna řítícího se vlaku na cestě do neznáma, tak je pro mě léto cesta autem v noci. Léto voní jako stará tatrovka (po tabáku, větrovejch bonbonech a rozdrobený sušence) a taky jako benzinka v pět ráno uprostřed Alp. Léto je pro mě ta hrozná zima a táta jak spí na sedačce a my pijeme hrozně hnusnou a zároveň nejlepší horkou čokoládu z automatu a kocháme se nekonečnou výškou hor a rychlostí okolo projíždějících aut spěchajících kdovíkam.
Léto pro mě jednoznačně znamená moře. To jak šumí, voní a hladí. A taky jak řve a duní, když se zlobí. A i když jsem třeba několik lét u moře ani nebyla, vždycky pro mě to léto symbolizovat bude. A jestli (až!) se někdy vypravím k moři v zimě, stejně to pro mě bude takový malý léto. A ještě víc se stane létem, když si dám zmrzlinu. Nedejbože když bych seděla na pláži u moře, jedla zmrzlinu a sledovala východ slunce.
Léto pro mě znamená jednoznačně babičku s dědou. Dědu, jak opravuje moje první kolo a učí mě nahodit si řetěz. Babku předkloněnou v záhonku a schraňující pro její berušku (totiž pro mě) ty nejlepší hráškový lusky, a pak ty největší jahody a celý hrsti kanadskejch borůvek, který tolik miluju. Dědu, když kouká na zprávy a u toho si dopřává jeden jediný dílek čokolády. Babičku, když vaří, nadává na vedro a směje se, až brečí. Dědu, jak mi vyrábí luk. Babku, jak mi čte pohádky před spaním a usíná u toho. Dědu s košíkem plným domácích rajčat... A prostě babičkou s dědou. To jak to voní u nich doma i jak voní zahrada navečer, jak štípe pusa na tvář, když odjíždím...
Ať se to bude zdát jakkoliv zcestný, léto je pro mě Harry Potter namluvenej od Hyhlíka. A ikdyž ho poslouchám vlastně pořád dokola, nejen v létě, tak nějak mě k tomu letnímu pocitu poutá.
Léto je pro mě Wonderwall od Oasis. Jakožto ranní toulky po Karlových Varech, kdy vlastně nevíš, co bys. Protože jsi vypil tolik piva (který je pro mě náhodou taky trochu symbolem léta), že vůbec nevíš a jenom tak si broukáš.
Léto jsou pro mě hvězdy. Zejména velký vůz. A zaklonit hlavu, koukat se na nebe a chtít tančit a brečet a smát se (to všechno a ne nutně v tomto pořadí, klidně i najednou) a uvědomovat si tu palčivou ubohost vlastního bytí, kdy je člověk tak malý, že by si snad chtěl stoupnout na špičky... to je pro mě taky léto. Velkej vůz.
A nevím jak vaše, ale moje léto voní jako borovice, jako čerstvě převlečený ložní prádlo, jako Praha po dešti, jako citronová limonáda, jako kokosy, jako hranolky s tatarkou, jako studenej spacák.. ale i trochu jako tatranka nebo jako růžičkový kapusty (kdovíproč). Taky vím, že je léto, když je takový vedro, že nemůžu ani mluvit. A když jím švestkovej koláč.
Obávám se, že bych mohla pokračovat donekonečna. Zajímavý je, že ačkoliv je pro mě léto (narozdíl od většiny lidí) i zcela pravidelným přísunem ne-uplně-dobrých-dní, nakonec na něj jako na období vzpomínám v dobrém. Asi jsem divná. Bohudík.
Co jsem ale chtěla říct především, je to, co pro mě přesně bylo tohle léto. Protože to je tak nějak mnohem těžší uspořádat a pak napsat a nakonec se rozhodnout, jestli jsou to věci, který vůbec chci/můžu napsat.
Tohle léto pro mě voní hrozně moc jako káva. A obávám se, že celej svět teď pro mě voní o hodně víc jako káva než kdy předtím. Ale káva je skvělá, takže s tim jsem v pohodě.
Taky voní jako jako ty klasický věci - borovice a les a švestkovej koláč. Ale hrozně moc ve mně zůstala vůně ohně, stanový plachty, ranního probuzení do zurčení potoka a absolutního ticha.. Voní po některých lidech. A připomínaj mi ho jejich oči. A některý z těch očí mi třeba připomínaj celej můj život a každý (sebezasranější nebo sebelepší) roční období, některý jen tohle jedno konkrétní léto.
Jo, a tohle léto bylo opravdu hodně zmrzlina. Opravdu hodně.
Ale taky bylo (a možná stále ještě je) strašně moc o "Kurva, Adélo.", který sem si říkala každý ráno. A nebylo to ani trochu "Kurva, Adélo, seš super" ani "Kurva, Adél, seber se" ani "buď hodná" ani "máš se fajn" ani "přestaň se s tim tak srát" ani "nemám tě ráda" ale ani "mám tě ráda". Bylo to spíš něco jako "Kurva, Adélo, co s tebou?"
Pořád nevím, co s ní.
Jedno je ale jasný - tohle léto se pokouším upít a ukouřit k smrti. Zatím to nevyšlo. Ještě mám ale (podle astronomickýho léta) asi dvacetjedna dní. A podle mýho letního kalendáře ještě uvidíme.
Tak či tak bych chtěla podotknout, že léto je skvělý. Zamyslete se nad tím, co znamená pro vás. Zavřete oči. A myslete na léto. Na to jako voní a co vlastně znamená. Protože... víte vůbec, co to je léto?
