Viděla jsem rezervaci s KáeFCéčku. Můj život je kompletní.
Taky mi připadá, že všichni strašně brečíme kvůli všemu, co jsme ztratili a tak nějak zapomínáme na to, co je teď. A jestli jsi zrovna ty výjimka a žiješ život naplno, nikdy nesmutníš, usmíváš se na okolí a prýští ti energie ze všech čaker jak nijagárský vodopády, tak se ti omlouvám. Za tu hnusnou generalizaci. A vubec. Dej mi prosím vědět, jak se to dělá. Dík.
Ke všem ostatním ale - k sobě nejvíc - bych chtěla jenom říct: Ale fuj.
To nebylo moc hluboký, já vím. Ale někdy ty nejméně hluboké věci vlastně řeknou všechno (a víc), co ta nefilozofičtější báseň. Mnohdy i celá kniha (četli jste někdy třeba Parsonse?).
Kdybyste potřebovali zničit ještě nějaký iluze, stavte se. Beru 100Kč/iluzi.
Skvělý ale je, že i když vím, že nic z toho není, když nad tím znova a znova uvažuju, nikdy si nejsem hned stoprocentně jistá...
Díky mozku, že seš takový hovado. Zachraňuješ mě.
A jaký je conclusion? Dopředu. Tam to je. A je fuk, že sme asi vydělali míň než sme ztratili. A že máme díry v srdcích a v životech a nebo třeba v nohách. Šup, šup. Dopředu.