Kam jako kurva zmizel?

Ale fakt, kam zmizel? Mluvím o roku 2013. Je mi skoro blbě z toho, jak rychle čas letí. Když mi bylo šest, od listopadu do Vánoc to trvalo i několik let v měřítku momentálních dní. Zamyslet se nad příchodem nového roku jsem stihla asi tak 30. (mezi nicneděláním, úklidem po ninja fruitu a prohlížením koťat). Co bych tak asi ráda udělala v tom novém roce? Nedělám předsevzetí (protože ty jsou od toho, aby se neplnily), spíš jsem jen uvažovala, jestli má můj život vůbec nějaký cíl. V momentálním období stagnace si říkám, že nějaký nutně musím vymyslet.

Když si ty cíle sepíšu, možná to pomůže, abych k nim vážně dospěla. 

• Začít se učit a uspět ve zkouškovým.
  Pravda je taková, že je mi to docela hodně jedno, jak to vlastně dopadne. Škola mě nebaví, jsem zklamaná z přístupu i z druhu informací, které dostáváme. Jsem zklamaná z toho, že nejnutnější je učit se nazpaměť a nikoho nezajímá, jestli chápu/nechápu. Problém je, že (jak mi okolí neustále vnukává) to bude asi všude stejné. Takže ať žije FSV, další gympl na mým kontě! 
• Začít pravidelně cvičit & jít zdravě(ji).
  Řekla bych, že ani ne tak proto, abych zhubla, jen abych se prostě cítila fajn. Když ve dvaceti lezu do schodů a funím, co tak asi budu dělat za pět let..
• Upéct alespoň pět dortů.
  Protože dorty jsou báječná věc. A tečka. 
• Naučit se vařit alespoň pět typů polévek.
  Nejsem moc polívkovej typ, na druhou stranu v zimě nic nezahřeje líp, než takové horké krémové (i nekrémové) pohlazení.
• Ušít si alespoň tři věci.
  Skvělý na šití je, že máte originál. A první kousky vypadaj jako pytel a nedaj se vlastně moc nosit ven, ten pocit je k nezaplacení. Myslím ten, když z kusu obyčejné látky vytvoříte něco, co má najednou duši. Protože oblečení má duši, to je jasné. 
• Jít konečně na to blbý školení v práci.
• Přečíst alespoň jednu knihu za měsíc.
  To je smutný, já vím. Netřeba dodávat vůbec nic, budu se stydět někde v rohu.  
• Psát víc.
  Hahaha. Další směšnost. Cítím se bez psaní opuštěná, ale když už mám nápad, jako bych vždycky našla něco, co mě v tom okamžiku bude bavit víc a nebo co musím bezodkladně udělat. Proto, že se bojím, že už mi to prostě nejde. 
• Podívat se někam, kde jsem ještě nebyla.
  A je mi fuk, jestli to bude Lednice nebo Portugalsko. 
• Podívat se aspoň na pět filmů natočených dřív než v roce 70. 
• Být šťastná.
  To je totiž asi to jediný, co můžete se svým životem udělat. Udělat ho šťastným. Nejde totiž ani tolik o to, co se přihodí nebo nepřihodí, štěstí k vám samo nepřijde. Musíte za ním jít a držet se ho, jinak je prostě pryč. (To je jsem si nepřečetla v Bravíčku, přísahám, řekl mi to můj psychiatr.)
• Zase začít trochu fotit.
  Jen tak a bez cíle, jen prostě začít. Uchovávat vzpomínky v hezkých fotkách. Protože si je děsně ráda prohlížím. 
•  Užít si Anny ples.
  Což je jako jasný, ale říkám si, že si napíšu aspoň něco, co určitě splním :) 

 A jedna z nejlepších věcí roku 2013 je Vilém. Tak nějak jsem tušila, že jestli někdy budu mít "volně pobíhající zvíře", bude to spíš kočka než pes. Ale náhlá, neplánovaná akce ukázala, že to rozhodně bude kočka.  Tedy kocourek. 

Podle mě se od koček může člověk naučit spoustu věcí. Především to, že ke štěstí stačí jíst, spát a hrát si. Občas se pomazlit, ale to jen, kdy já chci. 

Zásadní je, nespustit oči ze všeho, co se hýbe a vždycky je třeba zkontrolovat, jestli prst, který na vás ukazuje je opravdu prst nebo nějaká báječná hračka, popřípadě je fajn ho ochutnat a zjistit, jestli by se nedal pohodlně konzumovat. 

Nikdy nedejte na to, co říkají. Když něco nesmíte, počkejte až všichni odejdou anebo usnou a pak to udělejte. 

Vybrečet se dá asi tak všechno. 

Moudra o kočkách a o lidech, která jsem se naučila za pouhé tři dny. Myslím, že se toho od něj naučím ještě mnohem víc.